O komerci, kouzle k-popu a výjimečnosti sněhové vločky

Slibovaný článek od Ďáblova přisluhovače!

I stalo se, že Bravo ucítilo potřebu podpořit prodejnost, zašťouralo trochu v českých internetových vodách a na co nepřišlo – určité skupiny mladých (zbytkem veřejnosti považované prostě za podivíny nebo černé ovce společnosti) vlhnou (jedno, který tělesný otvor máte na mysli) při poslechu a pohledu na šikmooké chlapce z Dálného východu. Ať na ty s těmi malými penisy, nebo ty, co rozjeli výrobu aut nedaleko Ostravy.

I sesmolilo Bravo článek, proti němuž je Wikipedie Otovým slovníkem naučným. Nasekalo plno chyb snad ve všem možném (i nemožném). Některého nazvali příjmením, druhého jménem, na mnohé úplně zapomněli, („co tím myslíte, že tohle je podskupina skupiny? Není jich už tak jak malých myší? Je tohle… nějaká korejská verze Kelly Family? A my v devadesátém osmém mysleli, že jsme se jich konečně zbavili…“), a proboha, COPAK VÁM NIKDO NEŘEKL, ŽE AKANISHI UŽ NEPATŘÍ DO KAT-TUN?!

I fanynky zuřily. Div nepořádaly protestní akce a nesepisovaly petice. Možná, že prováděly obojí, jen o tom nevím, (zas takový masochista nejsem.) Nicméně bombardovaly redakci Brava zuřivými dopisy, ať už elektronickými, tak papírovými. Možná byl ve hře i antrax.

A redakce? ÚSPĚCH! Prodejnost stoupla (vždyť i Tokebi si sehnala svůj výtisk), najednou se o Bravu zase mluvilo. Nakoupili tedy v hypermarketu levný popcorn za peníze kpopových fanynek, usadili se před své monitory, otevřeli facebookovou stránku Bravíčka, a bavili se… Než jim došla děsivá skutečnost – tyhle kreatůry na nás jednou budou vydělávat, až budeme v důchodu.

Kdyby se měly vypíchnout ty nejperlivější perly, které fanynky perlily, tak to můžu rovnou odevzdat na nějaké katedře (pravděpodobně něco se sociologií/psychologií) jako výzkum dané zájmové skupiny, a rovnou dostanu doktorát, neboť by byly splněny požadavky jak kvalitativní, tak kvantitativní, a to na bakalářskou, magisterskou i doktorskou práci dohromady, protože k tomu nebude třeba nic dodávat, aneb exempla trahunt.

Netrpím potřebou si pročítat dané zprávy na FB. Raději budu žít v blahé nevědomosti o své temné budoucnosti, kdy tihle lidé opustí školní lavice a začnou pracovat, a budu na tyhle omezence narážet, kudy půjdu. Jenže pravidelně čtu Tokebino FB… A tudíž i mně byla uštědřena rána přes dršku DRTIVOU logikou jedné z žen. (Jež měla přezdívku podle jednoho z japonských bišónens z jisté mangy, samozřejmě s přidáním něčeho, co dokonale ukazovalo, s jakou inteligenční skupinou máme tu čest – ano, slovo NEKO nemohlo chybět.)

Tak bacha, citace číslo jedna: „… Víš, některým fanouškům k-popu záleží na tom, aby se z toho nestala komerční hudba jako je třeba Lady Gaga, Selena Gomez nebo Katy Perry. A taky k-poperům záleží na tom, aby se v Bravu objevil článek s pravdivými jmény atd. Ty možná k-pop posloucháš, ale připadá mi jako kdyby tě to vůbec nezajímalo.“ (výše zmíněná osoba)

A citace číslo dvě: „Hmm, komerční možná je, ale nechtěla bych, aby nějaké malé holky, které si kupují Bravo tady na facebooku psaly "Ahoj taky máš ráda DBSKáčky?" Heh, ty bych vážně nechtěla a myslím, že nejsem jediná. Podle mě, kdyby k-pop poslouchal každej druhej, ztratilo by to svoje kouzlo.“ (stále zmíněná osoba, po konfrontaci na téma „je kpop komerční“)

Tak bacha na věc. Korejské boybandy (a i ty japonské, ale přiznejme si to, teď už po nich v ČR ani neštěkne pes, Akanishi věděl, proč vypadnout z KAT-TUN, ačkoliv to vypadá, že mu Bravo prostě nedá pokoj a za každou cenu z něj chce mít Kameho ocas), „plodí“ jeden singl za druhým s větší kadencí než důchodce trpící průjmem, vyprodávají koncertní haly nejen ve své domovině, ale i jinde ve světě, jejich české fanynky utrácejí hromady peněz za merčendajs (navzdory tomu, že jsme pirátskou velmocí, kde žebříčkům vládne díky telešopingu Eva a Vašek, a kde se stal i případ, kdy jedna operní pěvkyně koupila najednou 100 svých cd, aby měla co rozdávat pořadatelům koncertů kdesi ve světě, a díky tomu na celé čáře vyhrála v žebříčku prodejnosti za daný měsíc – nekecám!!), a nutí děvčata kupovat si i takové nepotřebnosti, jako jsou vějíře s ksichtem Heechula (a dalších) nebo potítka na zápěstí s nápisem SM TOWN (přestože je hromada fanynek obtloustlých a potítko použijí k bůhví čemu, rozhodně ale ne ke sportování. Těm hubeným a sportujícím se omlouvám.).

Předchozí odstavec mi říká jediné (kromě toho, že psaní nekonečných souvětí je humus):
VÍTEJTE VE SVĚTĚ KOMERCE, KPOP FANGIRLS!
We have GAGA and Bieber. And cookies, if you pay for them, that is.(A teď chvíli zírejte na Heechula, jak vás svým uhrančivým pohledem donutí si koupit další ptákoviny, které nepotřebujete. Ale hej, čím víc toho koupíte, tím častěji si budou moci naši chlapci dovolit jezdit na soukromé dovolené za hranice, takže hele, budete mít na koho pořádat hony a ty šťastnější z vás z toho urvou kus žvance, když se některý slituje a pozve vás na večeři.)

Kup si potítko! Kup si potítko!

Jinými slovy – to, že tady kpop není mejnstrým a neposlouchá ho každý druhý (o čem se dá už taky pochybovat, množíte se rychleji než mor, milé kpop fangirls), z něj nedělá indie nebo snad undergroundovou záležitost. O kvalitě hudby, kterou tyto skupiny produkují, se dá také spekulovat. Stejně jako o kvalitě hudby Justina Biebera, Lady Gagy, U2, kohokoliv. Justin Bieber bude znít stejně, ať už dobře nebo blbě, když ho bude poslouchat stovka lidí na youtube, nebo stovka milionů potrefených puberťaček. Vaši asijští pěvci nejsou žádná výjimka. Jsou nadaní, umí tančit a zpívat, ale ruku na srdce – to umí taková Gaga taky. Líbí se vám kpop? Super, váš vkus. Nelíbí se vám Bieber? Super, taky váš vkus. Prohlašujete, že Bieber nesahá kpopu ani po kotníky, a kpop není na rozdíl od něj vůbec komerční? Taky super, ovšem pouze pokud mluvíte v mezích svého vlastního vkusu a názoru. Pokud to uvádíte jako absolutní pravdu, pak sorry, vaše stanovisko bude ignorováno a zadupáno do země. Navíc budete před logicky uvažujícími lidmi (a tím nemyslím obyčejné lidi, ale klidně i fandy kpopu, kteří ale netrpí zácpou střevní i mozkovou) vypadat jako hodně tupí jedinci.
Tohle je způsobeno pravděpodobně odlišným přístupem ke komerci na východě a tady. Východ bych popsala jednoduše „F*** yeah, komerce!!“, objevit se v reklamě na cokoliv je pro hvězdu prestiž. Tady? Jsou lidi, co ohrnují nos nad B. Polívkou, protože si dovolil objevit se v reklamách, „mistr tak poklesl, takový úpadek ke komerci…“
To, že hoši tady nejsou až tak známí, nezakopáváte o potítka a vějířky s jejich drštičkami na každém kroku a k získání jejich CD legální cestou musíte vynaložit o něco víc úsilí, než se zvednout a zajít do nejbližšího obchodu s hudbou (i když… při dostupnosti internetu, paypalu, eshopů a všeho toho okolo je diskutabilní, co je namáhavější), neznamená, že se nejedná o něco, co z vás má primárně vytáhnout prachy. Věřte, kdyby nešlo o ty peníze, tak se vám na to páni producenti vyserou. Asi sotva jejich cílem bude oddálení/znemožnění ztráty panictví stovek mladých kluků, jejichž vrstevnice se o ně nezajímají, protože je Kame svým svůdným mrknutím přesvědčil o tom, že ony jsou jediné na světě (jo, ony a ještě několik dalších desetitisícovek), a že na ně bude čekat s kyticí růží v ruce a kondomem v kapse.

A OMG, komerční časák, jako je BRAVO si dovolilo napsat o našich miláčcích, ba co víc, dovolilo si nasekat chyby, kam se dalo?! Proč takový šok? Člověk by čekal, že se z toho období, kdy české hudební časáky psaly o jrockových klaunech, trochu poučíte… Člověk by evidentně čekal trochu moc, co? Buďte bez obav, bude hůř. Vždyť Bravo je časopis, do něhož třináctileté dámy píší dotazy, zda-li mají „klitoris na zádech, jak říkal můj spolužák“. A to fakt čekáte zázraky? Nemám nic proti tomu se ozvat, že udělali chybu a ty chyby jim opravit, ale musíte kvůli tomu vyšilovat, jakoby se jednalo o záležitost, na níž by závisel začátek Třetí světové války? Jde to i slušně, bez výhružek a urážek.

Čímž pomalu přecházím k druhé citaci, ještě perlivější, než byla ta první. Kpop by prý ztratil své kouzlo, kdyby ho poslouchal každý druhý… Není mi známo, že by kpop jako takový měl nějaké kouzlo. Určitě ne větší než Justin Bieber (a to je na to chuděra Justin sám). Ono kouzlo je jen subjektivní. Na mě taky působí kouzelně má oblíbená hudba a to prostě proto, že je má oblíbená. Bude na mě působit úplně stejně, ať jsem jediným fanouškem na světě nebo jedním z milionu. Každý něco takového má, nemusí se jednat o muziku. Kpop bude znít úplně stejně, i kdyby ho měly poslouchat malé holky, které ho znají jen díky Bravíčka. A že ho poslouchají jen proto, že je in? Tak ať. Vyrostou z toho, jejich vkus se vytříbí, a buď u boybandů zůstanou, nebo začnou poslouchat něco jiného, schválně nepíšu lepšího. Kolik ze současných „OMG-já-jsem-opravdová-fanynka-a-beru-to-smrtelně-vážně-na-rozdíl-od-tebe!!“ jedinců ho bude poslouchat za pět let? Kdoví. Možná nikdo.

Ale já vím, jak to myslíte. Že to vaše „kouzlo“ kpopu nespočívá v rytmu hudby, ani v omamných vokálech korejské omladiny. Diagnózou je Special snowflake syndrom, česky zhruba „syndrom výjimečnosti sněhové vločky“. Víte, že každá sněhová vločka je jedinečná? Ne? Tak už ano. Stejné je to s lidmi, každý jedinec je originál, a je to tak dobře… Než onen jedinec (popřípadě skupinka jedinců) nabude dojmu, že je lepší než ostatní, většinou ta „obyčejná“ část společnosti. MY na rozdíl od našich vrstevníků máme rozšířené obzory, MY totiž posloucháme kpop, MY tudíž jsme ti s tolerantní a ti lepší, a vy, co se na nás čumíte jak spadlí z višně, jste všichni debilové. (Protože každý civilista občas blbě zírá, když narazí na nějakého člena méně obvyklé subkultury, paní, to je kroj, co máte na sobě? Vždyť máte spodničku!)

Co když, nedej bože, někdo představí náš spolek kpopistů široké veřejnosti?! To si pište, že to zaujme minimum lidí, většina obvyklých čtenářů si to v Bravu přečetla se zhruba stejnými pocity, jakými by lezla do muzea s biologickými kuriozitami. Do jednoho z těch, ve kterých najdete trojhlavá embrya ve sklenicích a podobné chuťovky.
Ale náhoda je svině, a co kdyby! Co kdyby Heechulův sugestivní pohled zafungoval, vsugeroval fanynkám Justina, že už toho bylo dost (načež by měl nebohý Kanaďan konečně důvod zpívat „I was like, Baby, I thought you’d always be mine…“), a donutil je koupit si vějířek? Najednou by nás bylo tolik! Už bychom nebyly jedinečné, nemohly bychom odcházet ze školy domů s pocitem, že tam necháváme všechny ty rasistické omezence, kteří nikdy nepochopí dokonalost skrývající se pod čtyřmi písmeny K-P-O-P prostě proto, že ji nechtějí chápat! A It’s YOU Super Juniorů by v nás nechávalo hořké pocity, že to nakonec přece jen nejsme POUZE my, ale i ta pitomá třináctiletá sousedka, co ještě před měsícem zbožňovala Justina Biebera…

Plamenomet na vás, sněhové vločky. Roztajte už konečně. Nebo alespoň nechejte roztát ty zamrzlé mozkové závity. Přestaňte dělat z komára velblouda. Přestaňte se vztekat nad blbostmi. (Mám sto chutí nahodit trapný internetový vtípek „meanwhile in Africa…“.) A nebo víte co? Zůstaňte, jaké jste. Jste vtipné. Trapné. Smutné. Ale hlavně vtipné. A nebýt vás, není co psát.

POZOR POZOR: Tohle není mířeno na vás, normálně myslící kpopové ženy. Nebudu vás házet všechny do jednoho pytle. Tenhle spis je mířen čistě na ty z vás, které si namlouvají, že kpop je něco víc, co není hodno většinové populace. Když ne, tak pak není hoden ani mě, tudíž si ho strčte do jednoho z oněch kpopem navlhlých tělesných otvorů, pravděpodobně ale do jiného, než je anál, protože v tom už evidentně máte strčenou vlastní hlavu. A trhněte si potítkem.

Vy ostatní, klidně utrácejte za své idoly miliony, ale hlavně si užívejte hudbu, kterou milujete. Peace & Love!


Tokebi dodává, že zmiňované citace jsou z komentářů na Tokebi FB stránce.